Kratom, HHC a nové psychoaktivní látky: co o nich (ne)víme

1. Měnící se trendy v užívání návykových látek

Od 12. listopadu 2025 vstoupí v platnost nová vyhláška č. 448/2025 Sb., která zásadně mění pravidla pro nakládání s látkami, jako je kratom nebo HHC. Tyto látky se nově zařazují do kategorie tzv. psychomodulačních látek, jejichž prodej bude podléhat přísnějším pravidlům – například zákaz prodeje nezletilým, zákaz prodeje přes automaty a povinnost registrace prodejců.

Mnoho e-shopů už na tuto změnu reaguje – veřejně oznámily, že od 12. listopadu 2025 stahují kratom z prodeje a poslední objednávky vyřizují jen do 11. listopadu. Pro uživatele to znamená konec období, kdy byl kratom běžně dostupný na internetu či ve večerkách bez jakékoli kontroly. Zároveň to ale otevírá otázku, co bude dál – jak se trh promění, zda se látky přesunou do šedé zóny, a jak to ovlivní mladé lidi, kteří po těchto látkách často sahají ze zvědavosti nebo jako po „legální alternativě“ jiných drog.

Právě tato změna legislativy je vhodnou příležitostí podívat se na širší souvislosti.

Způsob, jakým lidé – a zvláště mladí – dnes užívají návykové látky, se v posledních letech zásadně proměňuje. To, co bylo ještě před deseti nebo patnácti lety typické, už dávno neplatí. Zatímco dříve dominovaly drogy jako pervitin, heroin nebo klasická marihuana, dnešní generace se stále častěji obrací k jiným látkám – k těm, které působí „nově“, jsou snadno dostupné, a často se pohybují na hraně zákona.

Roste zájem o tzv. nové psychoaktivní látky (NPL, NPS – new psychoactive substances), tedy chemické nebo rostlinné produkty, které mají psychoaktivní účinky, ale nejsou součástí tradičního seznamu zakázaných drog. Evropská agentura pro drogy a závislosti (EUDA) ve své zprávě upozorňuje, že každý rok se na trhu objevuje několik desítek nových látek – jejich složení se mění, účinky nejsou předvídatelné a kontrola nad nimi je velmi omezená.

V praxi to znamená, že užívání drog se stává pestřejším, ale i méně přehledným. Není to už jen otázka „tvrdých“ látek, ale spíše experimentování s tím, co je momentálně dostupné – ať už online, v automatech, nebo ve večerkách.

Podle národních dat (NMS, 2024) se například kratom alespoň jednou vyzkoušelo téměř 19 % dospívajících, a HHC dokonce přes 22 %. To jsou čísla, která by ještě před pár lety byla těžko představitelná.
Zatímco alkohol a cigarety mezi mladými pomalu ztrácejí pozici hlavních „vstupních“ látek, jejich místo zaujímají nové drogy, které se na první pohled jeví jako „čistší“ nebo „přirozenější“.

Tento trend je zrádný právě svou nenápadností. Mnoho mladých má pocit, že když si koupí látku z automatu, z internetu nebo od známého, nemůže jít o nic vážného. Jenže právě tato dostupnost, absence informací a pocit falešného bezpečí z nich dělá velmi rizikové substance.

Jako odborníci v oblasti adiktologie tak stojíme před novou výzvou – musíme se učit porozumět těmto látkám stejně jako jejich uživatelům. Nestačí jen varovat, že „drogy jsou špatné“. Je třeba rozumět motivacím, trendům a kulturním proměnám, které za užíváním stojí, a reagovat způsobem, který dává mladým lidem smysl.

2. Dnešní doba a dnešní mládež: proč sahají po kratomu, HHC a tlumivých látkách

Dospívání nikdy nebylo snadné, ale dospívat v době neustálého online připojení je něco úplně jiného.
Dnešní mladí lidé žijí ve světě, kde jsou stále vidět – na sociálních sítích, ve školních výsledcích, v názorech, v tom, jak vypadají. Na každém kroku je doprovází tlak – být úspěšný, hezký, výkonný, originální. K tomu přibývá pocit nejistoty z budoucnosti, problémy s duševním zdravím a nedostatek času na odpočinek i skutečné vztahy.

Výzkumy (WHO, 2023) ukazují, že až 40 % dospívajících zažívá pravidelné pocity stresu, úzkosti nebo přetížení. Pro mnohé z nich je těžké o těchto pocitech mluvit, protože mají strach, že budou bráni jako slabí nebo přecitlivělí.
A tak hledají úlevu sami – často tam, kde je po ruce.

Látky jako kratom, HHC nebo tlumicí léky na předpis slibují přesně to, co dnešní mládež potřebuje: ztišit hluk v hlavě, na chvíli se odpojit, uvolnit se, „vypnout“. Zatímco stimulanty byly kdysi symbolem rebelie, dnešní generace spíš hledá únik z přetížení.
Je to paradox: mladí lidé, kteří vyrůstají v době nekonečných možností, se často cítí bezmocně a vyčerpaně.

Na sociálních sítích se navíc vytváří zkreslený obraz reality – ostatní vypadají šťastní, úspěšní a sebevědomí. Srovnávání pak vede k vnitřnímu napětí a pocitu, že „nejsem dost dobrý“. A když se k tomu přidá tlak školy, náročných rodičů nebo vrstevnických skupin, není divu, že roste zájem o cokoliv, co pomůže se na chvíli zklidnit.

Zároveň tyto látky vypadají neškodně – neprodávají se na ulici, ale v obchodech, automatech nebo online. Často jsou zabalené do moderního designu, prezentované jako „přírodní doplněk“ nebo „legální alternativa“. To vytváří dojem, že jde o bezpečnější cestu, jak si pomoct, než třeba alkohol nebo pervitin.

Jenže to je právě ten problém. Mladý člověk často netuší, že i látky, které působí klidně a legálně, mohou mít silné účinky na mozek, náladu i chování – a v kombinaci s psychickou zátěží nebo jinými látkami mohou být nebezpečné.

Dnes tedy nejde jen o to, že mladí „zlobí“ nebo experimentují. Spíš jde o hledání rovnováhy a klidu v době, která žádný klid nenabízí.
A to je klíč k pochopení jejich vztahu ke kratomu, HHC a dalším tlumivým látkám – často nejde o vzpouru, ale o volání po úlevě.

3. Nové psychoaktivní látky (NPS) a mládež: co vlastně mladí užívají

Pojem nové psychoaktivní látky (NPS – New Psychoactive Substances) zní trochu odborně, ale v praxi jde o jednoduchou věc – jsou to všechny látky, které působí na psychiku podobně jako klasické drogy, jen ještě nejsou oficiálně zakázané. Výrobci často lehce pozmění chemické složení, aby se vyhnuli legislativě, a tím vzniká nová „legální“ verze téže látky.

Evropská agentura pro drogy (EUDA) sleduje tento trend dlouhodobě a upozorňuje, že jen v Evropě se ke konci roku 2023 monitorovalo více než 950 různých NPS. To je obrovské číslo, a co je důležité – každý rok se objevují desítky nových variant, které se často liší v síle účinku i rizicích.

Z dat mezi mladistvými (zejména 15–16letými) vyplývá, že celoživotní zkušenost s užíváním NPS má přibližně 2–3 % dospívajících v Evropě. Možná se to zdá málo, ale tento údaj zakrývá velké rozdíly mezi zeměmi i mezi konkrétními látkami. V některých státech – včetně České republiky – je užívání kratomu nebo HHC mezi mladými řádově vyšší, jak ukazují průzkumy (např. 18,9 % kratom, 22,9 % HHC).

Mezi nejčastěji užívané nové psychoaktivní látky dnes patří:

• Syntetické a semi-syntetické kanabinoidy (např. HHC, HHC-P, THCP) – tyto látky napodobují účinky THC z konopí, ale často jsou mnohonásobně silnější. Riziko spočívá v jejich nepředvídatelnosti – dva produkty označené stejně mohou mít zcela jiný účinek.
• Tlumivé látky a léky na předpis – například různé druhy sedativ, léků na úzkost nebo bolesti. Mladí je často užívají jako způsob, jak se „uklidnit“, „lépe usnout“ nebo zvládnout stres, někdy i ve spojení s alkoholem.
• Rostlinné produkty a tzv. „legal highs“ – sem patří třeba kratom, který se prodává jako „přírodní doplněk pro energii a koncentraci“, ale ve vyšších dávkách působí tlumivě. Mladí po něm sahají, protože působí „bezpečně“, má hezký obal a je legální.
• Nové tabákové a nikotinové produkty – elektronické cigarety, nikotinové sáčky nebo jiné alternativy kouření sice nejsou klasické drogy, ale mají s nimi společný rys: mění chemii mozku a ovlivňují náladu i chování.

Velkým problémem je, že účinky těchto látek nejsou dostatečně prozkoumané. U mnoha z nich se neví, jak působí při dlouhodobém užívání, jaké mohou mít následky na psychiku, nebo jak reagují v kombinaci s jinými látkami. To, co je na první pohled „přírodní a legální“, může ve skutečnosti působit velmi silně a nepředvídatelně.

Zajímavé je také to, že mladí se k těmto látkám nedostávají přes tradiční drogovou scénu – tedy ne přes dealery nebo riziková prostředí. Většinou si je jednoduše koupí v automatu, objednají přes internet, nebo jim je doporučí vrstevníci. Tím se smazává hranice mezi „běžným“ a „rizikovým“ chováním.

Jinými slovy: dnešní mladý člověk se nemusí vydat „na špatnou adresu“, aby se dostal k psychoaktivní látce. Stačí mu pár kliknutí nebo cesta do večerky.

4. Legislativa a dostupnost: proč systém nestačí držet krok

Když se řekne „drogy a zákon“, většina lidí si představí seznam zakázaných látek. Jenže u nových psychoaktivních látek je problém právě v tom, že se mění rychleji, než na ně zákon dokáže reagovat.

Česká republika se s tímto problémem potýká podobně jako zbytek Evropy. Látky jako kratom nebo HHC byly dlouho v šedé zóně – nepatřily mezi zakázané, ale zároveň neexistovala žádná pravidla, která by jasně určovala, kdo je smí prodávat a komu.

V roce 2024 proto vznikl návrh zákona, který má tuto situaci částečně vyřešit. Zákon zavádí novou kategorii tzv. psychomodulačních látek, kam spadají právě kratom, HHC a další podobné substance. Tyto látky nebudou přímo zakázané, ale jejich prodej bude výrazně omezený – například zákaz prodeje nezletilým, zákaz prodeje přes automaty nebo povinnost označovat produkty varováním. Momentálně ale není zákon vymahatelný, neexistují k němu metodické pokyny, a tak prodej prozatím běží dál v téměř stejných kolejích.

Je to krok správným směrem, protože realita mluví jasně: jen mezi lety 2021 a 2023 vzrostl dovoz kratomu do Česka z 31 tun na 192 tun. Odhaduje se, že ho alespoň občas užívá až 300 000 lidí. A to už rozhodně není okrajový jev.

Přesto má legislativa pořád mnoho slabých míst. Prodej přes internet, sociální sítě nebo anonymní aplikace (např. Telegram) je pro úřady prakticky nepostižitelný. Produkty se často maskují jako „sběratelské předměty“ nebo „vonné směsi“, čímž se vyhýbají kontrole. A i když stát zakáže jednu látku, do několika týdnů se objeví její chemicky pozměněná verze, která je znovu legální.

Další problém představují prodejní automaty – v posledních letech se objevily po celé republice, často i v blízkosti škol. I když některé z nich vyžadují ověření věku, kontrola je slabá nebo formální.

Z hlediska dostupnosti pro mladistvé tedy platí, že tyto látky jsou paradoxně snáze dosažitelné než alkohol nebo cigarety. Rodiče o jejich existenci často vůbec nevědí, školy tápou, jak o nich mluvit, a oficiální informační kampaně prakticky neexistují.

Aby mohla společnost účinně chránit mladé lidi, musí legislativa reagovat pružně a chytře – nejen zákazem, ale také prevencí, vzděláváním a dohledem nad trhem. Nestačí bojovat s látkami, je třeba rozumět i tomu, proč po nich mladí sahají.

5. Účinky a rizika nových návykových látek: proč jsou pro mladistvé tak zrádné

Když se mluví o nových psychoaktivních látkách, jako je kratom, HHC nebo jiné novinky z řady NPS, je dobré si uvědomit, že jejich účinky jsou často nepředvídatelné. Každá šarže může být jiná, a to, co jednomu člověku „pomohlo na stres“, může u druhého vyvolat silnou úzkost, halucinace nebo kolaps.

Jednorázové užití: když tělo reaguje jinak, než čekáme

Zejména syntetické a semi-syntetické kanabinoidy, kam patří i HHC, jsou mnohonásobně silnější než přírodní THC z konopí. Mohou způsobit náhlé intoxikace, ztrátu vědomí, panické ataky, halucinace nebo dokonce selhání orgánů. Evropská agentura pro drogy (EUDA) opakovaně varuje, že právě u těchto látek bývají účinky nejen nečekané, ale i život ohrožující.

U kratomu se riziko odvíjí od dávky – v malých dávkách působí stimulačně, ve vyšších tlumivě. To samo o sobě svádí k experimentování („zkusím trochu víc, ať se víc uvolním“). Jenže rozdíl mezi „trochu víc“ a „předávkováním“ může být velmi malý. Navíc mnoho produktů obsahuje neznámé alkaloidy nebo zbytky pesticidů, které se v těle chovají jinak než samotná účinná látka.

HHC je v Evropě poměrně novinkou, a chybí dlouhodobé výzkumy jeho bezpečnosti. Jeho popularitu pohání hlavně to, že se tváří jako „legální alternativa“ marihuany. Mladí tak často nabývají falešného pocitu bezpečí – „vždyť je to legální, tak to přece nemůže být nebezpečné“.

Dlouhodobé užívání: skrytá daň za „pocit klidu“

Rizika dlouhodobého užívání těchto látek jsou zatím méně zmapovaná, ale odborníci už teď upozorňují na několik vážných oblastí:

• Vznik závislosti – u některých nových látek se tolerance a psychická závislost rozvíjí rychleji než u klasických drog.
• Zhoršení paměti, koncentrace a rozhodování – pravidelné užívání může ovlivnit tzv. exekutivní funkce mozku, které člověk potřebuje pro plánování, sebeovládání a zvládání emocí.
• Změny nálady a duševní obtíže – uživatelé často popisují úzkosti, deprese, podrážděnost nebo výkyvy nálad. U citlivějších jedinců mohou vzniknout i psychotické stavy.
• Sociální dopady – problémy ve škole, s vrstevníky, ztráta motivace, uzavírání se do sebe, nebo naopak impulzivní chování.

Proč jsou mladiství ohroženější

Mozek dospívajícího člověka je v procesu vývoje. Oblasti, které řídí emoce, impulzy a schopnost vyhodnocovat riziko, ještě nejsou plně dozrálé. Pokud do takového systému vstoupí psychoaktivní látka, může narušit vývoj mozku trvale – ovlivnit schopnost regulovat stres, motivaci, soustředění i prožívání radosti.

Navíc u mladých lidí je mnohem větší riziko, že si látku spojí s krátkodobou úlevou („pomohlo mi to, když mi bylo špatně“) a vytvoří se vzorec návykového chování.

Podle českých dat má pouze necelá polovina dospívajících dobré nebo velmi dobré duševní zdraví – a právě ti, kteří se cítí přetížení nebo úzkostní, sahají po látkách častěji. To vytváří začarovaný kruh: látka na chvíli pomůže, ale z dlouhodobého hlediska zhoršuje stres, úzkost i motivaci.

6. Prevence: jak mohou rodiče, školy i odborníci pomoci

V dnešní době je prevence důležitější než kdy dřív. Nové látky jsou snadno dostupné, legálně se prodávají a vypadají neškodně. Zároveň děti a dospívající čelí většímu tlaku než kdykoli předtím – ze školy, sociálních sítí, vrstevnických skupin i sebe sama.

Rodiče jako první linie ochrany

Rodiče hrají naprosto zásadní roli. Ne tím, že budou děti neustále hlídat, ale tím, že s nimi budou mluvit, zajímat se a naslouchat.

• Otevřená komunikace – mluvit o rizicích i o tom, co mladí zažívají. Ne s moralizováním, ale s pochopením.
• Jasné hranice – dítě potřebuje vědět, co je v pořádku a co ne. Pravidla kolem volného času, sociálních sítí a zodpovědnosti dávají rámec, který chrání.
• Všímavost ke změnám – pokud se dítě náhle uzavírá, mění se jeho nálada, spánek nebo známky, může to být signál, že něco není v pořádku.
• Podpora zdravých zájmů – sport, hudba, kreativita, kontakt s vrstevníky, smysluplné aktivity. Když má dítě prostor pro seberealizaci, riziko úniku do látek se snižuje.

Školy a instituce: prevence není jednorázová akce

Školy mají jedinečnou možnost dělat prevenci systematicky. Nestačí jednorázová beseda o drogách – prevence musí být dlouhodobá, věkově přiměřená a návazná.

• Primární prevence – programy vedené odborníky (např. adiktology nebo psychology), které dětem ukazují, jak zvládat stres, tlak i zvědavost.
• Aktualizovaný obsah – nestačí mluvit o pervitinu a alkoholu. Dnešní děti potřebují slyšet o kratomu, HHC, syntetických kanabinoidech, internetových nákupech a automatových prodejích.
• Spolupráce s rodiči – školy by měly rodiče zapojovat, nabízet jim workshopy, informace a prostor pro otázky.
• Budování protektivních faktorů – podpora duševního zdraví, smysluplných vztahů, sebevědomí a odolnosti. Mladí lidé, kteří mají kolem sebe oporu a cítí se přijímaní, mají menší potřebu sahat po látkách.

Když prevence funguje

Kvalitní prevence není o zákazu, ale o porozumění, informovanosti a posílení schopnosti rozhodovat se vědomě. Když mladí rozumí tomu, co látky dělají s jejich tělem a mozkem, a mají kolem sebe důvěryhodné dospělé, dokážou tlak okolí mnohem lépe ustát.

Závěr: otevřenost, informovanost a včasná prevence

Realisticky vzato, nelze očekávat, že se každý mladý člověk nikdy s návykovou látkou nesetká. Dnešní svět je plný nových podnětů a lákadel – od energy drinků přes nikotinové sáčky až po kratom nebo HHC. Ale to, co můžeme ovlivnit, je způsob, jakým o těchto věcech mluvíme a jak se na ně připravujeme.

Informace musí být přístupné, srozumitelné a pravdivé – nezastrašující, ale realistické. Prevence musí být včasná, dlouhodobá a návazná, vedená lidmi, kteří rozumí dospívání i závislostem. A rodiče by měli být těmi, kdo jsou pro dítě bezpečným přístavem, ne soudcem.

Mgr. Anna Podzimková

Vedoucí krátkodobé/střednědobé stabilizace a denního stacionáře
Addictologist, therapist